Činna a Barový Mouchy, 14.6., Café na půl cesty

Uprostřed pankráckého centrálního parku stojí kavárna. Ale není to jen tak obyčejná kavárna. Z bývalých veřejných záchodků se díky velké snaze podařilo vybudovat útulné hnízdečko, skrývající ušlechtilou myšlenku. U baru totiž obsluhují také lidé duševně nemocní, kteří mají možnost vyměnit místnosti se zamřížovanými okny za práci mezi "obyčejnými" (ruku na srdce, kdo znás to může o sobě s jistotou říct) lidmi.

A teď už k hudbě. První se do muzikantského koutku vecpala Činna. Bývalý jednorázový projekt Hoši z Bundeswehru dvou kamarádů z hospody U Vystřelenýho voka, Zdeňka Hmyzáka Nováka a Petra Komára Soudka přerostl v jednu z nejoriginálnějších a nejzajímavějších pražských kapel - v Činnu. Nezkrášleným mužským šanzónem prošlo několik muzikantů (třeba exvltavák Petr Venkrbec nebo Hmyzákův spoluhráč z happeningových Žen Marek Zvířetník Lánský), každý takovýto příchod či odchod znamenal drobnou změnu zvuku, hlavní linie ovšem neustále zůstává, jednoduché repetivní motivky Komárova piána propletené chraplavým Hmyzákovým zpěvem, který je také autorem výborných textů (nemohu zde kousek nezacitovat "Raketkou nosu vyryje stopu/ do trávy vpletená/ zelená brána/ rosa pod břichem/ studí a vstává" - Bigbelki). Hudba Činny se obejde bez kdovíjakých instrumentálních výkonů, v malování smutných nálad jsou však neuvěřitelně autentičtí. Není proto divu, že ohlášeným rozpadem kvůli Hmyzákově odchodu z hudebních sfér zarmoutili nejednoho příznivce. Zbylí sirotci se však rozhodli pokračovat.

U mikrofonu nahradil Hmyzáka bývalý violoncellista Johannes, jeho post přebrala sympatická slečna, přibyl opět saxofon, Komár dále maluje melancholii klapkami piána a za bicími svinguje Vráťa Rohlík Kydlíček (občas sáhne i k akordeonu). Z jejich vystoupení jsem měl ovšem smíšené pocity. Na jedné straně to byla radost, že ji opět slyším, na druhé ale zklamání z jejich současné podoby. Johannes je sice možná i.......
więcej