Konečně máte možnost poslechnout si celý koncert tak, jak proběhl na undergroundové usedlosti v Nové Vísce u Kadaně 29. října 1979. Magorův úvod, dechovka, při které kapela mastila karty, pila rum a pak zahrála tři kusy, jako by je napsal sám Ladislav Klíma. Vráťa říká: „Rozhodnout se z fleku, jestli je Klíma filozof, nebo básník, je těžký.Nebo není? Klíma se vejde do obou „oborů“. Klíma dokáže uhranout i nasrat. Občas mi někdo vyčiní za to, že leccos obšlehnul od Nietzscheho. To pozná i kuře. Divoká a krásná čeština, nestárnoucí jazyk, gramatický umíněnosti. Vyhlásili jsme kdysi s Hlavsou (1979) Rok Ladislava Klímy. Chodili jsme týden po Praze a všem to sdělovali. Když jsme to říkali dvěma fízlům U Šupů, představili jsme se jako Jagoda a Ježov. Při každým panáku jsme povstali a znovu se představili… Druhej den jsme se třásli hrůzou. Přátelé, co seděli v rohu, nám rukama nohama naznačovali, že sedíme u blbýho stolu. My jsme ale nesli důležitou zprávu: vyhlásili jsme Rok Ladislava Klímy. Pak byl koncert na Nový Vísce. Klímův duch se zjevil.“ A Honza Brabec: „Nejtemnější, nejdrsnější, nejméně soustředěná, nervózní, plná jakéhosi strachu a deprese - je to zkrátka nechtěný záznam jakýchsi "štvanců" té doby. V pošmourné zimě tajné zkoušení po polorozpadlých usedlostech v temných, nevytopených místnostech, dotek s vizionářem Ladislavem Klímou a jakási všudypřítomná tenze a pocit opuštěnosti - spousta lidí tehdy odjížděla do emigrace, Martina vláčeli po kriminálech, zakrátko nás měl opustit i Vráťa. Prostě takové nekonečné obcházení "polí pěti", kdy klády nás téměř zatloukaly do země. Tak asi vznikal Vráťův projekt Jak bude po smrti.“ Na titulu není výjimečně obraz spřízněného výtvarníka, ale náhrobek Ladislava Klímy na hřbitově Malvazinky v Praze. Fotky z koncertu nám laskavě poskytli Abbe Libánský, Ondřej Němec a Vojtěch Stádník. Vydání je vybaveno anglickými překlady. / The edition is fully equipped with English translations. V.......
więcej