Na letní prázdniny se skupina v čele s Filipem Topolem tradičně nastěhovala do nahrávacího studia AUDIOLINE v Brně, aby nahrála další studiové album.
Topolovo piáno je nádherně lyrické, fantazírující a romantické. Skladby se hudebně přelévájí od úsporně úderných pasáží zesílených křikem k volnějším mezihrám, kde se piano chopilo své vůdčí a dominantní role. Hudba Psích vojáků se vyprošťuje ze svých hranic a vzbuzuje v posluchači dojem, že se stále znovu obnovuje, neustrnula, jejich hudba se stále vrásní novými zkušenostmi a pocity. Kdysi undergroundová kapela, se příliš nezměnila. Zůstala jakoby nedokonalá a zvláště díky Topolem krocenému pianu poněkud artistní. Připomíná spíše pouliční bluesmany, kteří zpívají nevybíravým a přesto vybraným slovníkem. Tvorba Filipa Topola a jeho Psích vojáků představuje jednu z originálních hodnot současného českého umění vůbec. Je to totiž hodnota zcela svébytná, nesouvisející s žádnými módními móresy, a přitom napojená na zdejší tradici i "ducha doby", hodnota, v níž se spojuje dnes vůbec ne samozřejmé osobní ručení za dílo. V české (rockové) hudbě nejspíš neexistuje případ celistvějšího a osobnějšího vyjádření sebe a světa, působivějšího spojení exprese s intelektem, těsnější symbiózy kultu básníka s rolí rozervence. Topol je raritním zjevem, je výborný a divoký pianista, ovládající jak Rachmaninova, tak nádražácký šraml a těžko se rozhodnout, zda jsou lepší ty jeho polohy, kdy si v klávesách jen tak máchá prsty, nebo kdy se z nástroje hudebního stává nástroj detonační. Kratičká titulní skladba U sousedů vyje pes je věnovaná zemřelému příteli Mejlovi Hlavsovi.