https://youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_mQ1_n2uM_iTTiwyOw7T0Lu5R6hnGTwlII

(Společenský dům, Zruč nad Sázavou, 24. 6. 1972)

Sleevnote Paula Wilsona: „Tyhle dva (ve Zruči nad Sázavou av Závodním Klubu ČKD v Praze) představují velmi důležité mezidobí ve vývoji Plastic People. byl, že v té době nám někdo přišel naprosto geniální zkušebnu: temnou, špinavou, smradlavou a opuštěnou místností na jatkách v Holešovicích, kde strašily duše toho poraženého dobytka, hovězího či prasečího. Dřív jsme z nouze museli zkoušet po bytech, tajně, potichu, většinou bez elektřiny. Ted' jsme měli pochmurný, ale magický prostor, kde celá kapela mohla zkoušet dohromady a naplno (proud nám zajistil Pepa Janíček načerno z vedlejší budovy) a kde Mejlův skladatelský génius měl větší možnost se uplatnit.
Na desku uslyšíte ten rozmanitý výsledek: improvizačky jako "Indian Hay" a "Crematorium Smoke", zhudebněné básně od Williama Blakea "The Tyger" a "Never Seek to Tell Thy Love" i od Jiřího Koláře "Růže a mrtvi" a "Na sosnové větvi." Plus několik složitých "coverů" od Franka Zappy.
Koncert v ČKD byl vrchol i konec té éry. V obecenstvu skákal a tancoval legendární básník Egon Bondy, který potom vyslovil svou osudnou nabídku: "Plastici by měli zhudebnit moje básně." A tak začala pro kapelu další etapa. Krátce po tom byli Plastic People vyhození z jatek, přijali básníkovu nabídku a začali zkoušet na Malé Straně v Bondyho pracovně, přidal se k nim Vráťa Brabenec ... a zbytek je už historie."
Paul Wilson, Heathcote, Ontario, s rpen 2025

A tady ještě dobový zápis z „Kroniky Plastic People“, jak to viděl Josef Vondruška: Početná skupina příznivců se všemi prostředky snažila dostat na místo určení. Na místě bylo asi 140 lidí z Prahy. Začátek se zpozdil asi o 1 a půl hodiny vinou pořadatelů, kteří krátce před začátkem vystoupení vypnuli a opětovně zapnuli, čímž vyhořel hlavní zesilovač. Pepíček Janíček musel vynaložit veliké úsilí, aby zesilovač spravil a koncert se mohl uskutečnit. V repertoáru se hrály skladb.......
więcej