HODOVNICE je původní staroslovanský název beskydské hory Godula ( „Godula“ je nejspíš zkomolenina – Hodovnice – Godovnica - Godula, která vznikla po příchodu Valachů). Tahle hora prý byla v předkřesťanském období slavnostní horou (Hod-svátek, hodovati – slaviti) Slovanů usazených v severním pobeskydí (snad kmene Holasiců). Nahoře se dochoval okrouhlý val – zřejmě obřadní místo.
První i poslední písnička (Hodovnice a Godula) mají proto stejná slova i melodii (i když jde spíše o zaříkávání) rozdíl je ale v aranžích. „Hodovnici“ reprezentuje tradičnější nástrojové obsazení – grumle, cimbál, buben, housle, píšťala a zpívají ji děti – tak jak to původně bývávalo (jde o pozůstatek pohanského vzývání slunka, když bylo dlouho zima nebo pršelo). „Godula“ je nástrojově pestřejší-zazní didjeridoo, sitár, kontrabas, kytara… a zaříkávat budeme my (je to taková typická world music pěsnička). No, a mezi těmito dvěma písničkami, které vlastně rámcují novou desku, zazní devět dalších, které budou odkazem na nějaký starý předkřesťanský zvyk - Morana (vynášení smrti a zimy z vesnice na jaře), Vesna (příchod jara), Čarodějka (pálení čarodějnic – obdoba keltského Beltine), Ze země (odkaz na „čarodějné zaříkávání“), instrumentálka Pod májí (stavění máje – kult plodnosti), V javorových horách (májové milování), Svatojan (oslava letního slunovratu), Na loukách (tohle je zlomová písnička, která trochu nabourává „selanku“ hledání tradic. Je o zvláštní nudě a pocitu šedi a rozčarování ze svého okolí, takový divný nihilismus, který cítí část mladé generace, která hledá), Beltine ( keltský svátek, ta písnička je tu záměrně. Vztahuje se k „Na loukách“ jako jedno z častých řešení v hledání něčeho výjimečného, tajemného, něčeho s čím se můžu ztotožnit a nedá to až tolik práce- mlaďoši se pak tváří hrozně tajemně a cítí se být Kelty. Mnozí to ale myslí upřímně a o jed.........
more