Vynikající a naprosto originální kapela! Styl "dechno-pubové písně na druhý poslech" vychází z inspirace kramářskou a námořnickou písní, šansonem, argentinským tangem, českou dechovkou a rock´n´rollem. Doporučujeme všem, kteří v domácí produkci ještě nenašli opravdu dobrou desku! Zvuk alba je předurčen nástrojovým obsazením kapely (klarinet, akordeon, trubka, xylofon, banjo, tuba, bicí), charakter písniček hudební i textařskou invencí především Jardy Svobody. Říká-li Jiří Černý v recenzi na album, že hudba kapely je "směs periferní kutálky, kramářské písně, předválečného kabaretu a židovského klezmeru", já bych ještě doplnil cirkusovou kapelu doprovázející dění v manéži. Texty vypráví o lidech na okraji společnosti, o trosečnících na moři i na souši, o zmařených, ale i dosud trvajících nadějích. Tématem je osamělost (Panenka Bárbí a Málborou Men, Na širém moři), nenaplněná láska (Ponorná řeka, Kolotoč), ale i lidská zloba a krutost (Jaromil hodně pil, Lucie, Historka z podsvětí). Řada písní v posluchači evokuje další představy, ať už melodií, tempem či textem. Například Ponorná řeka, která je tangem hraným kavárenským šramlem, mi v určité části připomene Jana Vodňanského a Petra Skoumala, je jak napsaná pro ně. Katastrofou Titanicu, ale i bezhlavě do záhuby se ženoucím lidstvem možná inspirovaná ...a loď pluje přivádí posluchače k pokušení uvěřit, že Tom Waits se naučil česky a přijel si s Trabandem zařádit.